Moje babička mi často říkala, že když naši předkové umírají, nezmizí docela, ale nadále na nás hledí. A já teď cítím, jak se na mně ona sama dívá, když škrtnu sirkou a když zapaluji tři obětní tyčinky. Na oltáři, za dřevěným zvonem a talíři s kouřícím jídlem, září babiččiny oči spolu s oranžově-modrým plamínkem. Zatřesu tyčinkami, abych ohýnek na jejich koncích uhasila. Začnou doutnat, a kouřové záclony spolu s vůní se ve spirálách vznášejí k nebi, aby přivolaly zpět duše zesnulých. „Ba` oi,“ šeptám a zdvihám přitom kouřící tyčinky nad hlavu. Skrze opar,…