Paní a pánové, na úvod dovolte krátký prolog: Úžasná umělkyně Ester Krumbachová před lety napsala neméně úžasnému kumštýři Ivanu Vyskočilovi: „Když umřu a požádám v poslední vůli, abys držel nade mnou řeč, jak bys mě označil? Zahajovals mi výstavu obrazů. Copak to jsou obrazy? Jsou, jistě. Ale bez normy, abych se nazvala malířkou. Mohla bych od zítřka skládat a zpívat šanzóny, ale nejsem šansoniérka. Samozřejmě že ne. Pravděpodobně rozumím trochu filmu.“ Vážení hosté, přišli jste na výstavu vyzrálého, akademicky vzdělaného malíře v nejlepších tvůrčích letech…