Nejsem zrovna nadšenec pro monumentální realismus, obzvláště pro jezdecké sochy, které mnohdy – v opaku k záměru autora a objednavatelů díla – působí směšně, v lepším případě architektonicky dotvářejí nějaký městský či jiný kout. Myslbekův svatý Václav je ale opravdu výjimečná socha, která opanovala prostor Václavského náměstí, a spolu s ním i Prahu a celé české druhdy království. Myslbek svatováclavským pomníkem geniálně vystihl, o co jde, či o co má jít – jeho bronzový jezdec je vzpřímený, pevný, a přitom mírný, ale ne jako nějaká selanka, ale jako síla, o kterou se opírá střízlivá…